RS Models 92218 Bell P-400 Airacobra, stíhač USAAF z 2. světové války

Bell P-400 Airacobra, stíhač USAAF z 2. světové války

Americký stíhací letoun P-400, jenž vznikl jako exportní varianta modelu P-39, se vyznačoval na svou dobu mimořádně pokrokovou konstrukcí. Jeho nejvýraznějším specifikem bylo umístění motoru přímo za kabinou pilota. Díky přesunu pohonné jednotky blízko těžiště získal letoun vynikající obratnost. Pohon tažné vrtule zajišťoval dlouhý spojovací hřídel, což umožnilo uvolnit příďovou část pro mohutnou výzbroj – především pak pro 37mm kanon střílející osou vrtule. V horizontálním letu dosahoval tento stroj rychlosti až 644 km/h.

Navzdory této inovativní koncepci se hodnocení bojových kvalit typu značně různilo v závislosti na konkrétním válčišti. V řadách amerického armádního letectva ani u britského Královského letectva si stroj přílišnou oblibu nezískal. Bojové nasazení Airacober v britských službách mělo vysloveně epizodický charakter: v říjnu 1941 jimi byla vyzbrojena pouze jediná jednotka, a to 601. peruť „City of London“. Její operační nasazení trvalo pouhé tři dny, od 9. do 11. října, během nichž čtyři letuschopné stroje provedly jen dva útočné lety nad okupovanou Francií. Z celé původní britské zakázky bylo nakonec zkompletováno pouhých 80 kusů.

Osud zbývajících letounů se však ubíral zcela jiným směrem. Přibližně dvě stě strojů z britské objednávky bylo urychleně odesláno do Sovětského svazu. V tvrdých podmínkách východní fronty si sovětští letci letové vlastnosti stíhačky v malých výškách mimořádně cenili. Zbytek vyrobených exemplářů zůstal buď na území Spojených států, nebo byl nasazen na pacifickém válčišti. Právě tam se tyto stroje, bojující pod označením P-400, aktivně zapojily do urputných bojů nad Novou Guineou a Guadalcanalem.