Art Model AM 7206 Polikarpov I-185, sovětský stíhací letoun 2. světové války

Polikarpov I-185, sovětský stíhací letoun 2. světové války

Projekt stíhacího letounu I-185 zahájila konstrukční kancelář N. N. Polikarpova počátkem roku 1940. V průběhu vývoje zůstával základní půdorys i celokovová duralová konstrukce křídla o ploše 15,53 m² beze změn. Ostatní části draku však procházely u jednotlivých prototypů podstatnými úpravami: měnily se zástavby různých typů hvězdicových motorů, délka trupu, složení hlavňové výzbroje i jednotlivé konstrukční detaily.

Na jaře 1942 připravila Polikarpovova kancelář takzvaný etalon (vzorový letoun pro sériovou výrobu), poháněný dvouhvězdicovým motorem Švecov M-71 a vyzbrojený třemi synchronizovanými kanony ráže 20 mm. První let tohoto stroje proběhl 10. června 1942. Závodní zkoušky trvaly od června do října 1942, načež mezi listopadem 1942 a lednem 1943 následovaly státní zkoušky v NII VVS. Ve stejném období, od 9. prosince 1942 do 12. ledna 1943, absolvovaly prototypy I-185 úspěšné vojskové zkoušky v bojových podmínkách na kalininské frontě.

Výsledné posudky hodnotily letoun velmi vysoko: zkušební piloti dospěli k závěru, že I-185 svými letovými výkony překonával soudobé frontové stíhací letouny. Přes vysoké plošné zatížení křídla (240 kg/m²) se stroj vyznačoval nezáludnou pilotáží a byl vhodný i pro piloty s průměrnou kvalifikací. Letoun dosahoval maximální rychlosti 680 km/h ve výšce 6 100 m (respektive 600 km/h u země na forsáži), měl počáteční stoupavost 20 m/s, vysokou obratnost a schopnost nést značný pumový náklad.

V listopadu 1942 padlo oficiální doporučení k zavedení I-185 do sériové výroby. Realizaci však zabránily podmínky tehdejšího průmyslu: motor M-71 nebyl připraven pro velkosériovou produkci, montážní závody postrádaly volné kapacity a v zemi panoval kritický nedostatek leteckého duralu. Výrobní priority směřovaly k celodřevěnému typu Lavočkin La-5, jehož montáž bez nároků na duralové slitiny plynule přebírala výrobní linky po typech LaGG-3. Vysoká spotřeba dostupných motorů M-82 pro již zavedené letouny navíc znemožnila i případnou sériovou stavbu verze I-185 s tímto motorem.

Definitivní konec dalšímu vývoji přinesla havárie z 5. dubna 1943. Při přípravách na vytrvalostní zkoušky došlo u druhého prototypu (č. 6202) v důsledku zanesení hlavní trysky karburátoru k náhlému vysazení motoru M-71. Při havárii zahynul zkušební pilot Vasilij Stěpančonok. Vzhledem k přetrvávajícím výrobním potížím byly práce na typu zastaveny a I-185 se do sériové výroby nedostal.

Takticko-technické parametry Polikarpov I-185 (etalon M-71)

• Rok výroby – 1942
• Délka – 8,05 m
• Rozpětí – 9,80 m
• Nosná plocha – 15,53 m²
• Pohonná jednotka – 1 × dvouhvězdicový motor Švecov M-71 o výkonu 1 625 k (vzletový výkon 2 000 k)
• Maximální rychlost – 680 km/h
• Přistávací rychlost – 150 km/h
• Výzbroj – 3 × 20mm synchronizované kanony ŠVAK-20, 4 × 100kg pumy na vnějších závěsnících (až 500 kg pum v přetížené konfiguraci)