Art Model AM 7203 Jakovlev Jak-36 „Freehand“, sovětský experimentální letoun VTOL

Jakovlev Jak-36 „Freehand“, sovětský experimentální letoun VTOL

Na konci 50. let zahájila konstrukční kancelář OKB-115 pod vedením Alexandra Jakovleva výzkum koncepce letounů s kolmým vzletem a přistáním (VTOL). Významným impulsem pro praktickou realizaci tohoto záměru se staly britské experimentální stroje Short SC.1 a Hawker P.1127, jejichž letové ukázky Jakovlev osobně sledoval na aerosalonu ve Farnborough. V roce 1961 tak padlo definitivní rozhodnutí o stavbě specializovaného technologického demonstrátoru.

Pohonnou jednotku tvořila dvojice proudových motorů R-27-300 s otočnými tryskami, které umožňovaly vektorování tahu v úhlu 90 stupňů. Protože jsou při visení klasické aerodynamické plochy neúčinné, stabilitu a ovládání stroje v malých rychlostech zajišťoval systém reaktivního řízení. Jeho trysky byly umístěny daleko vpředu na dlouhé příďové tyči a v ocasním kuželu stroje. Aby se zabránilo zpětnému nasátí horkých spalin do vstupů vzduchu, byly pod trupem instalovány výsuvné ochranné štíty. Těsné uspořádání pohonné soustavy si vyžádalo použití podvozku tandemového typu, jenž se skládal z jednoduché příďové a dvojité hlavní nohy. Stabilitu na zemi pak zajišťovaly pomocné vyrovnávací nohy pod křídly, které se zatahovaly směrem vzad do aerodynamických vřeten.

Závod č. 115 postavil celkem čtyři stroje. Jeden byl určen pro statické zkoušky a tři (trupová čísla 36, 37 a 38) posloužily jako letové prototypy. Zkoušky v režimu visení – nejprve na upoutávce a poté i ve volném prostoru – odstartovaly v roce 1963. Zkušební pilot Valentin Muchin následně 27. července 1964 provedl na stroji č. 38 první konvenční let, zahrnující standardní rozjezd a dojezd na dráze, čímž ověřil základní aerodynamickou stabilitu. Plný letový profil, zahrnující vertikální vzlet, přechod do dopředného horizontálního letu a závěrečné vertikální přistání, se podařilo úspěšně zvládnout až v roce 1966.

Široké veřejnosti se letoun poprvé představil v červenci 1967 během letecké přehlídky v Domodědovu. Při nácviku se využíval prototyp č. 37, zatímco oficiální letový program absolvoval stroj č. 38, nesoucí pod křídly makety raketnic UB-16. Objevení sovětského proudového letounu VTOL znamenalo pro Západ naprosté překvapení a v rámci kódového označení NATO dostal stroj jméno „Freehand“. Přestože výrazná omezení nosnosti a doletu spolu s náročnou pilotáží v přechodových režimech znemožnily zavedení typu do operační služby, zkušební program Jaku-36 poskytl kriticky důležitá aerodynamická data. Ta se následně stala nezbytným základem pro vývoj sériového palubního bitevníku Jak-38 „Forger“.