Arcus E2094 Wehrmacht: Operace Achse

Wehrmacht: Operace Achse

Když byl v létě 1943 svržen Benito Mussolini, Berlín si o nové italské vládě nedělal žádné iluze. Její ujišťování o loajalitě a setrvání ve svazku bylo okamžitě odhaleno jako pouhá zdržovací taktika. Německé vrchní velení však mělo plány pro případ zrady spojence již dávno připravené. Jakmile Řím oficiálně oznámil kapitulaci, Wehrmacht bleskově zahájil operaci Achse. Původní strategický plán nesl provokativní krycí název Alarich – jako jasný odkaz na vizigótského krále, který v roce 410 vyplenil Řím. Z důvodu utajení však byla tato zjevná narážka nahrazena neutrálním slovem Achse (Osa), čímž Berlín cynicky obhajoval masové odzbrojení bývalého partnera domnělou péčí o stabilitu stejnojmenného mocenského bloku.

Italské ozbrojené síly se ocitly v naprosté paralýze. Útěk krále a vrchního velení z hlavního města vytvořil obrovské velitelské vakuum. Polní jednotky dostávaly zcela protichůdné rozkazy, případně neobdržely vůbec žádné. K prudkým, leč izolovaným střetům docházelo pouze tam, kde velitelé na místech projevili osobní iniciativu – což se ukázalo především na přístupech k Římu. Drtivá většina posádek však složila zbraně bez jediného výstřelu. Během několika málo dnů německé jednotky odzbrojily a internovaly více než milion italských vojáků a bleskově ovládly sever a střed země.

V místech, kde hrozilo riziko ozbrojeného odporu, vsadili Němci na masivní demonstraci síly, aby se vyhnuli krvavým pouličním bojům. Těžké obrněné kolony proto záměrně defilovaly hlavními ulicemi velkoměst: 1. tanková divize SS „Leibstandarte“ projela kolem milánského dómu, zatímco bojové skupiny 3. divize pancéřových granátníků zaujaly pozice přímo u římského Kolosea. Tyto okázalé přesuny obrněnců, pečlivě snímané objektivy německých propagandistických rot, měly za cíl zlomit jakoukoliv italskou vůli k odporu ještě před vypuknutím samotných bojů.

V této fázi války, na základě nařízení OKH H.M. 1943 č. 181 z 18. února 1943, již veškerá německá obrněná technika opouštěla tovární linky ve standardním základním nátěru Dunkelgelb. Doplňkové kamuflážní barvy Olivgrün a Rotbraun se frontovým jednotkám dodávaly ve formě hustých pigmentových past. V polních podmínkách pak osádky tanků a dílenské roty tyto pasty ředily vším, co bylo právě k dispozici: benzínem, vodou nebo dokonce vyjetým motorovým olejem. Samotná barva se aplikovala převážně pomocí kompresorů a stříkacích pistolí; pokud toto pneumatické vybavení chybělo, nanášela se jednoduše obyčejnými štětci. Právě proto se kamufláž německé obrněné techniky z léta a podzimu 1943 vyznačovala tak extrémní rozmanitostí: od precizně nastříkaných pruhů s měkkými okraji a drobných skvrn až po hrubé a masivní tahy štětcem.