Art Model AM 7205 Jakovlev Jak-141 „Freestyle“, sovětský námořní nadzvukový stíhací letoun VTOL

Jakovlev Jak-141 „Freestyle“, sovětský námořní nadzvukový stíhací letoun VTOL

Počátky vývoje nadzvukového stíhacího letounu s kolmým startem a přistáním (VTOL), určeného primárně k protivzdušné obraně sovětských letadlových lodí, sahají do roku 1974, kdy závod MMZ Skorosť zahájil úvodní studie. Na základě zkušeností z provozu předchozího typu Jak-38 začali inženýři v roce 1975 projektovat nový stroj s označením Jak-41 (interní kód projektu „izdělije 48“). Výsledky výzkumu a konstrukčních výpočtů se staly základem koncepce letounu s jediným tažno-zdvihovým motorem. Proces neustálých změn specifikací, zejména zavádění nových letových režimů a schopnosti zkráceného vzletu a kolmého přistání (STOVL), si však vyžádal rozsáhlé úpravy draku. Výsledkem těchto revizí byl výrazně modernizovaný Jak-41M.

Pro potřeby zkušebního programu vznikla malá předsériová série čtyř letounů. První stroj (izdělije 48-1) byl vyčleněn k pozemním zkouškám pohonné soustavy a avioniky, zatímco čtvrtý exemplář (izdělije 48SI) sloužil výlučně ke statickým pevnostním testům. Roli letových prototypů plnil druhý (izdělije 48-2) a třetí stroj (izdělije 48-3), které obdržely taktická trupová čísla 75 a 77. Pod těmito čísly letouny absolvovaly zkoušky na pozemních základnách i na palubě těžkého letadlového křižníku Admirál flotily Sovětského svazu S. G. Gorškov v rámci Severního loďstva. Letoun číslo 77 představoval finální předsériový standard. Při svém prvním letu Jak-41M technologicky předběhl harmonogramy západních výrobců obdobných platforem STOVL zhruba o pětadvacet let.

Pohonnou soustavu Jaku-41M tvořila trojice motorů. Hlavním agregátem byl tažno-zdvihový dvouproudový motor R-79V-300 o tahu 152 kN v režimu přídavného spalování, doplněný dvěma kompaktními zdvihovými motory RD-41, instalovanými vertikálně za kabinou, z nichž každý disponoval tahem 40 kN. Tento poměr tahu a hmotnosti umožňoval kolmý vzlet při hmotnosti až 15 800 kg. Letoun mohl rovněž odstartovat s krátkým rozjezdem na vzdálenost 60 až 120 metrů při maximální vzletové hmotnosti do 19 500 kg. V tomto druhém případě se bojový dolet prodloužil 1,5krát až 2krát a doba hlídkování v cílové oblasti se zdvojnásobila. Konstrukce dovolovala pilotovi bezpečné použití forsáže i při vychýlených tryskách. Integrovaný systém řízení letu automaticky reguloval výkon motorů a úhel natočení otočných trysek pro optimální průběh všech fází kolmého i zkráceného vzletu a přistání.

Zkoušky visení začaly koncem roku 1989. Dne 13. června 1990 úspěšně provedl zkušební pilot Jakovlevovy kanceláře Andrej Sinicyn první úplný let s kolmým startem a přistáním. Do dubna 1991 byl jeden z letových exemplářů Jaku-41M vybaven sadou kontrolní zátěže jako příprava na rekordní lety. Během pouhých patnácti dnů se zkušebnímu pilotovi Sinicynovi podařilo ustanovit 12 světových rekordů ve třídě H (letouny VTOL s reaktivním vztlakem) podle klasifikace Mezinárodní letecké federace (FAI).

V průběhu úprav harmonogramu zkoušek se označení stroje znovu změnilo, tentokrát na Jak-141. Dne 5. října 1991 však program postihla vážná nehoda. Během přistávání na palubě Admirála Gorškova překročil letoun číslo 77, pilotovaný Vladimirem Jakimovem, maximální povolenou rychlost klesání a tvrdě narazil do paluby. Noha hlavního podvozku prorazila palivovou nádrž, což vyvolalo rozsáhlý požár. Pilot se úspěšně katapultoval a zachráněný letoun byl po opravě předán do muzea. Po ukončení zkušebního programu se jediný přeživší letový prototyp (stroj číslo 75) pod výstavním číslem „141“ poprvé veřejně představil ve dnech 6. až 13. září 1992 na aerosalonu ve Farnborough a následně byl opakovaně předváděn na dalších akcích. Po výstavě ve Farnborough navázala Konstrukční kancelář Jakovlev spolupráci se společností Lockheed v rámci programu Joint Strike Fighter (JSF), v jejímž důsledku získal finální americký projekt zřetelnou konstrukční podobnost se sovětským Jakem-141.

Takticko-technické parametry Jak-141

• Délka – 18,3 m
• Rozpětí – 10,1 m
• Výška – 5,0 m
• Nosná plocha – 31,7 m²
• Hmotnost prázdného letounu – 11 650 kg
• Maximální vzletová hmotnost – 15 800 kg (při kolmém vzletu) / 19 500 kg (při zkráceném vzletu)
• Pohonná jednotka – 1 × hlavní tažno-zdvihový dvouproudový motor R-79V-300 (152 kN) a 2 × zdvihové motory RD-41 (40 kN každý)
• Maximální rychlost – 1 850 km/h
• Praktický dostup – 15 500 m
• Dolet – 2 100 km (s maximální zásobou paliva) / 1 400 km (s maximálním bojovým nákladem)
• Posádka – 1
• Výzbroj – 1 × 30mm kanon, až 1 000 kg (při kolmém vzletu) nebo 2 650 kg (při zkráceném vzletu) bojového nákladu na 6 závěsnících