{"product_id":"art-model-am-7206-polikarpov-i-185-wwii-soviet-fighter","title":"Polikarpov I-185, sovětský stíhací letoun 2. světové války","description":"\u003ch2\u003ePolikarpov I-185, sovětský stíhací letoun 2. světové války\u003c\/h2\u003e\n\u003cp\u003eProjekt stíhacího letounu I-185 zahájila konstrukční kancelář N. N. Polikarpova počátkem roku 1940. V průběhu vývoje zůstával základní půdorys i celokovová duralová konstrukce křídla o ploše 15,53 m² beze změn. Ostatní části draku však procházely u jednotlivých prototypů podstatnými úpravami: měnily se zástavby různých typů hvězdicových motorů, délka trupu, složení hlavňové výzbroje i jednotlivé konstrukční detaily.\u003c\/p\u003e\n\u003cp\u003eNa jaře 1942 připravila Polikarpovova kancelář takzvaný etalon (vzorový letoun pro sériovou výrobu), poháněný dvouhvězdicovým motorem Švecov M-71 a vyzbrojený třemi synchronizovanými kanony ráže 20 mm. První let tohoto stroje proběhl 10. června 1942. Závodní zkoušky trvaly od června do října 1942, načež mezi listopadem 1942 a lednem 1943 následovaly státní zkoušky v NII VVS. Ve stejném období, od 9. prosince 1942 do 12. ledna 1943, absolvovaly prototypy I-185 úspěšné vojskové zkoušky v bojových podmínkách na kalininské frontě.\u003c\/p\u003e\n\u003cp\u003eVýsledné posudky hodnotily letoun velmi vysoko: zkušební piloti dospěli k závěru, že I-185 svými letovými výkony překonával soudobé frontové stíhací letouny. Přes vysoké plošné zatížení křídla (240 kg\/m²) se stroj vyznačoval nezáludnou pilotáží a byl vhodný i pro piloty s průměrnou kvalifikací. Letoun dosahoval maximální rychlosti 680 km\/h ve výšce 6 100 m (respektive 600 km\/h u země na forsáži), měl počáteční stoupavost 20 m\/s, vysokou obratnost a schopnost nést značný pumový náklad.\u003c\/p\u003e\n\u003cp\u003eV listopadu 1942 padlo oficiální doporučení k zavedení I-185 do sériové výroby. Realizaci však zabránily podmínky tehdejšího průmyslu: motor M-71 nebyl připraven pro velkosériovou produkci, montážní závody postrádaly volné kapacity a v zemi panoval kritický nedostatek leteckého duralu. Výrobní priority směřovaly k celodřevěnému typu Lavočkin La-5, jehož montáž bez nároků na duralové slitiny plynule přebírala výrobní linky po typech LaGG-3. Vysoká spotřeba dostupných motorů M-82 pro již zavedené letouny navíc znemožnila i případnou sériovou stavbu verze I-185 s tímto motorem.\u003c\/p\u003e\n\u003cp\u003eDefinitivní konec dalšímu vývoji přinesla havárie z 5. dubna 1943. Při přípravách na vytrvalostní zkoušky došlo u druhého prototypu (č. 6202) v důsledku zanesení hlavní trysky karburátoru k náhlému vysazení motoru M-71. Při havárii zahynul zkušební pilot Vasilij Stěpančonok. Vzhledem k přetrvávajícím výrobním potížím byly práce na typu zastaveny a I-185 se do sériové výroby nedostal.\u003c\/p\u003e\n\u003ch3\u003eTakticko-technické parametry Polikarpov I-185 (etalon M-71)\u003c\/h3\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eRok výroby – 1942\u003c\/li\u003e\n\u003cli\u003eDélka – 8,05 m\u003c\/li\u003e\n\u003cli\u003eRozpětí – 9,80 m\u003c\/li\u003e\n\u003cli\u003eNosná plocha – 15,53 m²\u003c\/li\u003e\n\u003cli\u003ePohonná jednotka – 1 × dvouhvězdicový motor Švecov M-71 o výkonu 1 625 k (vzletový výkon 2 000 k)\u003c\/li\u003e\n\u003cli\u003eMaximální rychlost – 680 km\/h\u003c\/li\u003e\n\u003cli\u003ePřistávací rychlost – 150 km\/h\u003c\/li\u003e\n\u003cli\u003eVýzbroj – 3 × 20mm synchronizované kanony ŠVAK-20, 4 × 100kg pumy na vnějších závěsnících (až 500 kg pum v přetížené konfiguraci)\u003c\/li\u003e\n\u003c\/ul\u003e","brand":"Art Model","offers":[{"title":"Default Title","offer_id":48047620292785,"sku":null,"price":12.0,"currency_code":"USD","in_stock":true}],"thumbnail_url":"\/\/cdn.shopify.com\/s\/files\/1\/0576\/3589\/7521\/files\/art-model-am-7206-box-art.webp?v=1792356115","url":"https:\/\/arcus-hobby.store\/cs\/products\/art-model-am-7206-polikarpov-i-185-wwii-soviet-fighter","provider":"Arcus Hobby","version":"1.0","type":"link"}